Bronzové mrkve aneb jsme v laufu

Ačkoliv se blíží podzim, mrkve prostě kvetou a jedou! A to jak po softové, tak vztahové stránce (hurá a velká gratulace a nekoukejte pořád na tu první metu).

V sobotu jsme sehrály první zápas o medaili proti Kunovicím. Hrálo se na nově zbudovaném stadionu na SaBaTu, kde jsme sice domácí, ale do zápasu jsme vstoupili jako hosté. Atmosféra byla odpovídající extraligovému klání - na tribunách se mísily davy fanoušků (čtenáři nenech se mást, hrálo se před námi o udržení v 2. lize, zbytek tvořil zájezd z Kunovic).

Na základě zkušeností jsme kladly hodně velký důraz na rozcvičení, strečink trval celých 6 minut. Protahování probíhalo posléze ve společnosti úžasné česnekové pomazánky, která nás doprovázela na každém kroku po zbytek dne. Zcela zničeni běhy a česnekem využila část dorostenek chvíle k oddechu na železobetonové lavičce, která bohužel pod tíhou svalové hmoty nevydržela.

Eliška Eliška, nebyla pyšná, ačkoliv pajdavá, na zápas přišla. Jak již píseň napovídá, na nadhozu podržela Džekýna, v poli pak dalších 8 česnekových mrkví. Pálilo se, nechybovalo se, slajdovalo se, kradlo se a nakonec se i přesvědčivě vyhrálo 3:2. Od vytoužené medaile jsme už jenom krůček....

Neděle začala jak jinak, než skvostně. Noční liják neustával ani ráno, ani dopoledne. Vize košťat a molitanů, zničené manikůry a zablácených bot mučila mnohé z nás. Naštěstí se veškeré dění přesunulo na Joudrs, kde si tuto práci vyžrali jiní. Pětihodinová prodleva ovšem způsobila pád morálky na bod mrazu, zpruzenost na nejvyšší úroveň a částečně i sabotáž jakéhokoliv pohybu. I přes tyto faktory jsme se ale zvedly jako jedna žena a rovnýma nohama skočily do bojů o tu "placku". Jednoznačným výsledkem 4:3 jsme po dvou hodinách zdolaly Kunovice a mohly se začít radovat. Hurááááááááá, softballová sezona skončila...Vlastně - hurááááá, máme medaili! Přepište dějiny národa, zapisujeme se jako nejstarší medailistky v historii softballové extraligy.

Večer byl zakončen slavnostním ceremoniálem v čele se samotným prezidentem ČSA, od kterého jsme převzaly medaile a zlatý pohár. Bujaré oslavy pokračovaly celých 10 minut v dog-outu. Oficiální kalba ještě nebyla vyhlášena, ale už se na ní těšíme. Slibuju, že se zkalim (Petrásku, budeš mě mít na starost).

Závěrem je nutno podotknout, že jsme opravdu šikovné. Na konci sezony jsme zúročily celoroční poctivý trénink (jenom Kváča v úterý výjmečně nebyla), hodiny a hodiny z bicákovny, kde tráví většina z nás téměr celou zimu; chtíč vyhrát a jít si za svým cílem i když leje a Smysl hry je proti nám. Jakožto družstvo s nejstarší extraligovou nadhazovačkou (neověřená info), nejstarším extraligovým catcherem, nejstarší extraligovou zdvojenou první metou, nejstarší extraligovou trojkou a nejstarší extraligovou sedmičkou jsme dokázaly típnout mládí a ukázat světu, že na to máme. Jsme prostě nejlepší!!!!

A kdyže bude ta kalba????

-pelda-