Haló, to je blázinec?

Pro naše pravidelné čtenáře softbalového blogu máme dobrou zprávu. Na světě je nový report z extraligového prostředí plný názorů, postřehů, konstatování a emocí.

Od minulého víkendu už všechno frčí naostro. Sobotní ligovou premiéru jsme předvedly na Krči. Účast byla opět velmi sporadická až tragická. I díky tomuto faktu prožila svůj velký comeback na prkna světových hřišť Džekýna. Se svými speciálně upravenými teniskami, které by jí mohl závidět i samotný Usain Bolt, předvedla famózní výkon a odházela ¾ zápasu. Obrana hrála bezchybně, na pálce jsme se trefovaly a dostávaly Krč pod tlak. Chtíč po vítězství umocnilo i další zranění, tentokrát paní vedoucí slajdující na druhou metu. Otázkou je, zda osud právě toto nechtěl, protože Eliška musela být odvezena do nemocnice, kde na ni čekal krásný pan doktor. No, budeme držet pěsti, že vše zlé je k něčemu dobré. Kdo ví. I přes znatelné personální oslabení, jsme v tento moment otočily výsledek utkání v náš prospěch. V dalších chvílích ale začal ujíždět vlak z kopce. Namísto toho, abychom se o body praly dál a v poli betonovaly, přišlo pár chyb a bezzubost, jež se nám staly osudnými. Zápas jsme ztratily 8:4 a bylo to velká škoda.

Do druhé hry jsme, dle mého názoru, nastupovaly bez koncentrace, bez chtíče vyhrát, bez snahy. Ano, bez nadhozu se velmi špatně hraje, ale tenhle fakt ještě neznamená udělat ze zápasu frašku a hodit ručník do ringu. Zápas jsme prostě vypustily. Obrana nebránila, rozhodně se tedy nikdo nepřetrhnul, aby se pohnul nebo nedejbože skočil po míči. Pálka byla bezzubá, takže se ani není čemu divit, když jsme za hodinu dostaly rozdíl 15:0. K tomuto zápasu se nemá smysl vracet,  modří už vědí, že za to stejně můžou ti druzí :-)

Nedělní doubl jsme odehrály s nováčkem ligy Ledenicemi na našem antuko-kamenitém hřišti. Na prkně úžasně odházela Džekýna, která svými stoupavými nadhozy okouzlila rakouskou paní rozhodčí, která pískala striky i nad hlavou. Nevím, jestli na základě sobotního fiaska, ale úžasně zahrála obrana. Krásné a obětavé zákroky, hra na vedoucího běžce, 100% úspěšnost honění na metách s Johaniným vytřeštěným výrazem v tváři. Ačkoliv jsme měly skoro v každém inningu běžce ve skórovací pozici, ani jednou jsme bod domů nepustily. Hra na pálce byla o trochu těžší, jelikož na takovýto „nadhoz“ už většina z nás pár let nepálila. Nicméně ani přes kupu strikeoutů jsme nic nevzdávaly a to se potom zúročilo. Ulejvky, nabíhané odpaly, odpal a dotáhly jsme vítězné 2 body. 1. Letošní vítězství je na světě a musím říci, že nás to hrozně moc psychicky nakoplo.

Do druhého zápasu jsme naskočily s velmi dobrou náladou. Trochu se začala projevovat únava, opravdu 4. zápas v +- stejné sestavě už je na nás moc. Obrana polevila, na pálce se projevila nemohoucnost (i když Johany odpal byl úžasný)! Pár chybiček a už se to vezlo. Dostaly jsme sekec, ale… tento víkend jsme si sáhly na dno. Jak psychické, tak fyzické. Na druhou stranu se nám podařilo v neděli předvést opravdu profesionální hru, bojovnost, vůli po vítězství jak v poli tak na lavičce. Doufejme, že se nám brzy navrátí naše zmrzačené posily či účastníci zájezdů, protože třeba mě už děti dneska odvezly sem…

-pelda-